Nie, toto nie je článok z radov tých, ktorí sa búria a nechcú dospieť. Dospieť som musela pomerne rýchlo, stále sa aklimatizujem, ale vyhovuje mi to.

Nebudem tu písať ani o tom, že som príliš vysoká, lebo, no, nie som. Som drobec. Ani mi nechýba množstvo sladkostí, in fact, jem ich teraz ešte viac! Ale všimla som si na sebe jednu vec.

Chýba mi moja vášeň ku knihám.

V detstve som veľa čítala. Čítam od svojich 5 rokov, prvý román som čítala asi v deviatich, od desiatich som mala členstvo v knižnici. Za niekoľko rokov som odtiaľ prečítala stovky, ak nie tisícky kníh, po čase som tam dokonca prestala chodiť, lebo všetko pre mňa vhodné som tam už poznala (bola to menšia knižnica). Série, poviedky, básničky, romány, rozprávky, dievčenské, chlapčenské, skutočné, vymyslené, starodávno či moderné.

Mamka ma k tomu vždy viedla. Šla so mnou do knižnice. Obe sme si každý týždeň domov doniesli maximálny povolený počet (t.j. 10) kníh, a zvyčajne sme vždy všetky „dali“ do ďalšieho týždňa. Navarila nám čaj do sedemdecových fliaš na zaváranie. Premiestnila stôl k radiátoru, aby som sa mohla v zime oprieť. Sadla si oproti a takto sme trávili večery.

Knihy sme si vždy podložili ďalšími a až sa prestriedala kopa, vybrali sme si ďalšiu. Nepozerávala som telku. Po nociach sme počúvali Slovenský rozhlas, no mimo toho sme čítali. A napriek tomu, že sme obe boli v iných svetoch, upevňovalo to naše puto.

Mali sme spoločnú vášeň. Trávili sme takto mnoho hodín, a pre mňa sú určite tžmi najkrajšími spoločnými spomienkami. Ani sme nemuseli o svojich zážitkoch hovoriť, knihy sme nemuseli zdieľať, stačil ten únik, stačila tá sloboda, ktoré prichádzali s tým, že sme mohli čítať, a čítať spolu. Bola som taký malý knihomoľ.

No potom sa to pomaly začalo meniť.

Kúpili sme telku. Sťahovali sme sa (často). V škole toho bolo čoraz viac. Kamarátstva sa menili. Ja som sa menila.

A hoci knihy som mala naďalej rada, v knižnici som sa prestala ukazovať. Vlastne som tam nebola už roky. Pomaly som prestala pravidelne čítať, potom už úplne. Sem-tam sa mi do rúk dostala kniha, opäť raz som sa nechala pohltiť, no po dočítaní som nepátrala po ďalšej. Vyprchala iskra. A tak som si myslela, že veď nevadí. Nájdem iné iskry.

Na strednej sme čítali veľa povinných čítaní. Okrem jedného som prečítala všetky. A väčšina sa mi aj páčila. Tešila som sa, že môžem čítať. No nie je to to isté, keď knihu čítate alebo keď ju študujete. Naše testy z čítaní neboli jednoduché, a vždy som sa musela riadne na ne pripraviť. Prišla univerzita, a teraz tu sedím a uvedomujem si, ako mi to chýba.

Chýba mi ten pocit…

To ticho, ktoré nastane, keď si konečne sadnem ku knihe. Tie emócie, ktoré pociťujem pri rozuzlení príbehov, ktoré však nie sú moje a môžem im teda nechať bezpečný priechod, nemusím sa nimi zaoberať do hĺbky. Tá sloboda, mať nejaké miesto, kam môžem ujsť. Ten pocit domova, tá príjemná spomienka na mamku, detstvo, čaj a chladné večery v tichu a prítmí.

Bez mihotajúcich sa svetiel televízie, bez nejakého rozrušenia. Kedysi som si veľa predstavovala – ako Anna zo zeleného domu – a vždy to súviselo s knihami, s ich postavami. Dnes si veľa predstavujem o vlastnom živote, lebo únik neustále hľadám aj po rokoch. Prečo sa teda nenechám uniesť niekým, kto to predstavovanie dal na papier?

Kam sa podela tá radosť?

Neviem, kto alebo čo mi vzal túto radosť. Ale chcem ju naspäť. A tak sa postupne zahrabávam knihami, a čítam. Pomaly, postupne, každý deň trošku. Niekedy pár dní vynechám. Ale robím všetko pre to, aby som sa k tomu vrátila.

Chcela by som však byť opäť malá, a mať tú nevinnú radosť z čítania. Mať vášeň k všetkým knihám. Nevedieť, že je niečo veľdielo alebo slabota. Neponáhľať sa nikam. Len sedieť v prítmí a čítať si – o hocikom, aby som nemusela premýšľať o sebe. A mohla byť s mamkou. To sa však už nestane.

Ako som sa vyrovnala s mamkinou smrťou | Časť prvá


Knihy ale majú moc. A ja sa rada nechám opäť uniesť. Budete ma sprevádzať na mojej ceste za radosťou z kníh?

P.S.: Aké knihy teraz čítate vy? Ktoré by ste mi odporučili?

 


15 Comments

Jana-Trefoil · 13. septembra 2016 at 9:39

Ahoj, měla jsem dlouho podobný problém. 🙂 Jako malé dítě jsem četla hodně (miluji pocit, když se ponořím do knihy (příběhu) a stanu se součástí. 🙂 Na SŠ to bylo ještě v pohodě (ano, měli jsme povinnou četbu, ale také mi to nevadilo).

A protože mám knihy moc ráda šla jsem na VŠ studovat český jazyk a literaturu – a mohu ti říct nic jednoduchého to nebylo (mluvím teď o literatuře). Například Máchův Máj – přečteš tu báseˇjako takovou (= 1 kniha), ale k tomu přečteš další knihy o té básni – to, co o té básni napsal někdo jiný (cca + dalších 5 knih). Takže pokud jsem musela za semestr přečíst 40 knih musela jsem to vynásobit 5. 🙂

Takže už jsem tolik potom nečetla, nebavilo mě to, nenapňovalo. Ano, knihy jsem si půjčovala dál (pracuji jako knihovnice) ale ne příběhy (romány) – upřímně neuměla jsem si vyprat nic z nové literatury (šahala bych pořád jen po školních autorech), a tak jsem si vybírala knihy o cestování či hobby tématikou (háčkování, vyšívání, …) a to nemohu prohlašovat za četbu. 🙂

A tento rok se to zlomilo. Každou volnou chvilku v knihovně procházím mezi regály a půjčuji si knížky (většinou historické a někdy i detektivku). Hodně mi pomohlo pozorovat ostatní (čtenáře v knihovně) co si půjčují oni a o co mají velký zájem (ano, někdy se mi stalo, že jsem si půjčla knihu, přečetla 5 stránek a zavřela ji, protože jsem usoudila, že se mi kniha nelíbí – což byl docela fajn pocit, protože s povinnou četbou toto udělat nemůžeš 😀 ). No a potom jsem si už dokázala vybrat knihu sama. Celkově mi to trvalo 5 let než jsem se naplno dokázala vrátit ke knihám (v knihovně pracuji 6 let).

Minulý týden jsem se přihlásla do soutěže „Knižní výzva na rok 2016“ – ne proto, abych vyhrála, ale abych věděla já sama kolik toho přečtu (a co čtu). 🙂 Knihy, které jsem přečetla najdeš tady: http://xxxmuj-svetxxx.blogspot.cz/2016/09/knizni-vyzva-na-rok-2016.html.

Neboj, určitě se to zlomí. 🙂 Choď do knihovny třeba tě zaujme, nějaký název knihy, obal, … 🙂

Měj se krásně a určitě dej vědět, jak ti to půjde se čtením – hlavně na to netlač, ono to příjde samo, uvidíš.

Jana-Trefoil

    timkablog · 13. septembra 2016 at 10:29

    Ahoj Janka! V prvom rade srdečná vďaka za komentár, ešte nikdy som nedostala takú krásnu odozvu!
    Samozrejme, čítanie a štúdíum literatúry sa diametrálne odlišujú, tiež to vidím pri niektorých mojich literárnych predmetoch, hoci som napríklad počas Erasmu mala šťastie na učiteľov, kde tá interpretácia bola viac založená na objektívnom poznaní obdobia a literárnych žánrov a osobitnej interpretácii, než iba na nadrvení sa toho, čo povedal niekto iný – takto mi to rozvinulo kritické zmýšľanie. No ako som písala aj v článku – niekedy nechcem vedieť, čo je veľdielo a kde je tam aká metafora, len si to chcem užiť.
    Na knižnú výzvu sa idem pozrieť! A aktuálne mám doma niekoľko kníh, ktoré čakajú na prečítanie, postupne čítam Annu zo zeleného domu (ako môžeš vidieť v mojom goodreads vpravo hore) v angličtine (už som to slovensky čítala)?

    Dúfam, že to príde, no je to trochu ako so vzťahmi – niekedy sa proste treba posnažiť, napokon to za to bude stáť?

    Aj tebe prajem, aby si sa mala krásne, užívaj si knihy a ľudí, s ktorými si denne v kontakte❤

Jana-Trefoil · 13. septembra 2016 at 9:39

Ahoj, měla jsem dlouho podobný problém. 🙂 Jako malé dítě jsem četla hodně (miluji pocit, když se ponořím do knihy (příběhu) a stanu se součástí. 🙂 Na SŠ to bylo ještě v pohodě (ano, měli jsme povinnou četbu, ale také mi to nevadilo).

A protože mám knihy moc ráda šla jsem na VŠ studovat český jazyk a literaturu – a mohu ti říct nic jednoduchého to nebylo (mluvím teď o literatuře). Například Máchův Máj – přečteš tu báseˇjako takovou (= 1 kniha), ale k tomu přečteš další knihy o té básni – to, co o té básni napsal někdo jiný (cca + dalších 5 knih). Takže pokud jsem musela za semestr přečíst 40 knih musela jsem to vynásobit 5. 🙂

Takže už jsem tolik potom nečetla, nebavilo mě to, nenapňovalo. Ano, knihy jsem si půjčovala dál (pracuji jako knihovnice) ale ne příběhy (romány) – upřímně neuměla jsem si vyprat nic z nové literatury (šahala bych pořád jen po školních autorech), a tak jsem si vybírala knihy o cestování či hobby tématikou (háčkování, vyšívání, …) a to nemohu prohlašovat za četbu. 🙂

A tento rok se to zlomilo. Každou volnou chvilku v knihovně procházím mezi regály a půjčuji si knížky (většinou historické a někdy i detektivku). Hodně mi pomohlo pozorovat ostatní (čtenáře v knihovně) co si půjčují oni a o co mají velký zájem (ano, někdy se mi stalo, že jsem si půjčla knihu, přečetla 5 stránek a zavřela ji, protože jsem usoudila, že se mi kniha nelíbí – což byl docela fajn pocit, protože s povinnou četbou toto udělat nemůžeš 😀 ). No a potom jsem si už dokázala vybrat knihu sama. Celkově mi to trvalo 5 let než jsem se naplno dokázala vrátit ke knihám (v knihovně pracuji 6 let).

Minulý týden jsem se přihlásla do soutěže „Knižní výzva na rok 2016“ – ne proto, abych vyhrála, ale abych věděla já sama kolik toho přečtu (a co čtu). 🙂 Knihy, které jsem přečetla najdeš tady: http://xxxmuj-svetxxx.blogspot.cz/2016/09/knizni-vyzva-na-rok-2016.html.

Neboj, určitě se to zlomí. 🙂 Choď do knihovny třeba tě zaujme, nějaký název knihy, obal, … 🙂

Měj se krásně a určitě dej vědět, jak ti to půjde se čtením – hlavně na to netlač, ono to příjde samo, uvidíš.

Jana-Trefoil

    timkablog · 13. septembra 2016 at 10:29

    Ahoj Janka! V prvom rade srdečná vďaka za komentár, ešte nikdy som nedostala takú krásnu odozvu!
    Samozrejme, čítanie a štúdíum literatúry sa diametrálne odlišujú, tiež to vidím pri niektorých mojich literárnych predmetoch, hoci som napríklad počas Erasmu mala šťastie na učiteľov, kde tá interpretácia bola viac založená na objektívnom poznaní obdobia a literárnych žánrov a osobitnej interpretácii, než iba na nadrvení sa toho, čo povedal niekto iný – takto mi to rozvinulo kritické zmýšľanie. No ako som písala aj v článku – niekedy nechcem vedieť, čo je veľdielo a kde je tam aká metafora, len si to chcem užiť.
    Na knižnú výzvu sa idem pozrieť! A aktuálne mám doma niekoľko kníh, ktoré čakajú na prečítanie, postupne čítam Annu zo zeleného domu (ako môžeš vidieť v mojom goodreads vpravo hore) v angličtine (už som to slovensky čítala)?

    Dúfam, že to príde, no je to trochu ako so vzťahmi – niekedy sa proste treba posnažiť, napokon to za to bude stáť?

    Aj tebe prajem, aby si sa mala krásne, užívaj si knihy a ľudí, s ktorými si denne v kontakte❤

Jana-Trefoil · 13. septembra 2016 at 11:33

Už jsem detailně prošla tvůj blog a moc se mi líbí. 🙂 Já po 6 letech natupuji na VŠ obor Kulturněhistorická a muzeologická studia a moc se těším (no oono mě to před zkouškovém přejde 🙂 ). Je to obor, který mě bude bavit víc než čeština. 🙂

Měj se Jana-Trefoil

    timkablog · 13. septembra 2016 at 11:34

    Teším sa, že sa tu páči! 🙂
    Woooow to znie tak vážne 🙂
    Držím ti palce a prajem veľa sily a motivácie! ❤

      Jana-Trefoil · 13. septembra 2016 at 13:19

      Také ti přeji mnoho úspěchů 🙂

      Na přijímačky jsem se připravovala rok, ale vyplatilo se. <3

Betka · 13. septembra 2016 at 19:37

Tie chvíľky s tvojou mamkou pri čítaní kníh znejú úžasne. Ani sa nečudujem, že sú to tvoje najkrajšie spomienky. Ja som tiež taký malý knihomoľ, už niekoľko rokov (aj keď s počtom kníh na teba nemám). Mňa k čítaniu viedol naopak ocino, ktorý mi..ešte keď som nevedela čítať…čítaval rozprávky pred spaním. A veľakrát ani nie úplne bežné o Snehulienke alebo Červenej čiapočke. Pamätám si, že mi čítaval Rozprávky Tisíc a jednej noci. Mamina sa bohužiaľ nedožila toho, že som si vedela knižky čítať sama, ale všetci naokolo ma vo veľkom podporovali. A mne to ostalo dodnes, aj keď mám oveľa viac práce do školy, na ktorú sa musím sústrediť…aspoň pár strán každý deň si prečítam skoro stále. 🙂 Verím, že svoju vášeň znovu objavíš, pretože je to naozaj niečo kúzelné. Vôňa kníh, čierne písmenká… Podľa mňa to máš v sebe, len sa musíš do toho opäť dostať.

    timkablog · 13. septembra 2016 at 23:00

    Veľmi ma tvoj komentár potešil! Aké to je krásne, že nás k tomu vedú od mala. Že? 🙂
    To s maminou ma mrzí. Verím však, že dnes je z teba silná a krásna žena, na ktorú by bola hrdá. A ďakujem za povzbudenie. Tiež verím, že to niekde vo mne ostalo a že to znovu nájdem. 🙂

Adriána · 13. septembra 2016 at 20:23

To úplne chápem. Ja to mám aj s písaním .. či už je to fanfiction alebo originálna tvorba. Vedela som sa vždy uvoľniť a takpovediac vyspovedať čo mi veľmi pomohlo. Ale ako som začala chodiť s priateľom akoby som už nedokázala písať a to mne veľmi chýba. Je to aj s časti preto, lebo som sa presťahovala..a tu to už nie je také „domáce“ prostredie.

S čítaním som nikdy nemala problém. Moja vášeň, ale momentálne som nenašla žiaden také čo by boli až oslňujúce úžasné. ?
Nedávno som so námatkovo kúpila knihu v tescu vo výpredaji, ani som poriadne nečítala o čom to je a úplne ma očarila. Tú ti odporúčam: Dievčatko, ktoré prehltlo oblak veľký ako Eiffelová veža. ?

    timkablog · 13. septembra 2016 at 23:03

    Ďakujem za krásny a úprimný komentár a tiež za odporúčanie – nájdem si tú knihu.
    Zaujímavé, ako zmena životných okolnostu podnieti naše zapálenie pre niečo. Ale ak ti písanie chýba, povzbudzujem ťa, aby si sa k nemu vrátila. 🙂 Nech ti to vytvorí domáci atmosféru, ktorú teraz postrádaš.

Sali · 13. septembra 2016 at 23:31

Konečně jsem se dostala alespoň na chvilku na tvůj blog, děkuji za pěkný komentář na blogru. Ve čtvrtek, až budu mít konečně volno si tvůj blog prohlédnu pořádně a budu moct také ohodnotit 🙂 Zaujal mě název článku, tak jsem ho rozklikla jako první. Začala jsem číst ve stejném věku jako ty, v necelých pěti jsem už četla, v deseti jsem začala s pravidelnými návštěvami knihovny 🙂 Na základce jsem měla na čtení plno času, dostávala jsem pochvaly za čtenářský deník, přečetla jsem třeba 20 knížek za měsíc,, četla jsem s baterkou pod peřinou, když jsem už měla spát. Když jsem byla starší, měla jsem někdy období, kdy jsem delší dobu skoro nečetla, nebyl čas, nebo spíš jsem si ho nedokázala vyhradit, vstávala jsem pozdě a ztratila tím plno času, který bych mohla strávit jinak, ale když jsem delší dobu nečetla, začalo mi to chybět, a teď už se snažím zase číst víc, ten čas si na to udělat, je tolik knih, které bych si ráda přečetla, nebo ty, které bych si ráda přečetla znovu, a málo času. Máme čtení v rodině, sice se mnou rodiče do knihovny nechodily, ale mamce nějakou knihu poslední roky kupuji ke každým vánocům, ráda si čas na knihu udělá. Strašně ráda se o knihách bavím, dokázala bych o nich diskutovat pořád(s kamarádkou, která má stejný vkus na knihy jako já je řešíme pokaždé, když se vidíme, i když si jen píšeme). Přeji ti hodně pěkného času stráveného s knihami, ať tě čtení baví a naplňuje tak, jako dřív. Těším se, až si pozítří přečtu i další tvé články(i když student už nejsem).

    timkablog · 14. septembra 2016 at 0:05

    Ahooj, ďakujem za krásny komentárik 🙂 Som rada, že sa chceš na môj blog vrátiť, niečo robím dobre 🙂
    Naozaj čas sa nehľadá ale vytvára, je to úplne vidieť pri takýchto hobby, že ak človek si na to nevyhradí čas, sám od seba nevznikne. Ďakujem za milé prianie a tiež ti želám, aby si si život užívala plnými dúškami 🙂

Adelaida · 2. októbra 2016 at 17:16

Krásně napsané 🙂 Já jsem byla od malička taky knihomol. Naučila jsem se číst v pěti letech a za pár let jsem, tak jako to popisuješ ty, chodila z knihovny s taškou narvanou hromadou knih a dokázala jsem knížku přečíst za pár hodin. Jako malá jsem milovala knížky od Jacqueline Wilsonové a vůbec jakékoliv dívčí romány. Né úplně červená knihovna, ale ta romantika tam musela být 😀 A potom jsem si zamilovala romantické knížky od Johna Greena a Jojo Moyes a dystopie – Hunger games, Divergenci, Labyrint … Teď čtu spíš duchovní a motivační knížky. Miluju knížky od Jardy Duška co napsal společně s Pavlínou Brzákovou a potom taky Čtyři dohody 🙂

    timkablog · 2. októbra 2016 at 17:20

    Áno, romantika musela byť! Ja som tiež rada čítala veci z tanečnej oblasti, ako Primabalerína. A potom série, okrem Pottera tiež Traja pátrači 🙂 neskôr aj Daniel Steel a tak. No a potom už hocičo. 🙂
    Z duchovnej oblasti mám ja rada knihu Keď sa sfarbia javory 🙂

Máš názor? Sem s ním!

Related Posts

Osobné

Si úžasná. Len mi napadlo, že by si to mala vedieť…✨

Toto leto bolo veľmi ťažké. Týmto článkom sa chcem poďakovať všetkým, vďaka ktorým som ho zvládla. Zároveň sa pokúsim vysvetliť, prečo som to zvládla...

Osobné

Leto 2017: Ako mať dokonalé leto (rada, ktorú by si nečakal)

Letné prázdniny sa oficiálne začali a ja prinášam v trochu netradičnom formáte tradičný "how-to" článok. Poradím ti, ako zažiť najlepšie leto tvojho života!

Erasmus

Deň odchodu, časť 2. (Erasmus Spomienky)

Ako študent v škutočnosti prežíva deň odchodu na Erasmus? Dá sa deň odchodu prežiť bez trampot, trapasov, sĺz, strát či stresu? Dočítaš sa v článku...

Používaním tejto stránky súhlasíte s používaním súborov cookie. viac informácii

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Zatvoriť